Zachrání se tento svět?
Když se zamyslíte nad stavem naší země a podíváte se do budoucnosti, co vidíte? Zachráníme tuto planetu? Anebo vše skončí jejím zánikem? Poslední kniha Bible popisuje Novou zemi. Jaká bude a jaký život se na ní bude žít? Mezi lidmi kolují nejrůznější názory. Od nudného „plavaní“ na obláčku až po brnkání na harfu. Někteří věřící zase zdůrazňují hlavně materiální aspekty, jako např. zlaté ulice či zdi z drahokamů. Další chápou „nebe“ jako jakousi satisfakci za to, co vytrpěli a co si odepřeli na zemi, anebo jako náhradu za to, co jim uniklo.
Avšak tyto materialistické, hedonistické (etický směr usilující o dosažení vrcholné blaženosti) či na sebe zaměřené představy nemají mnoho společného se skutečností. Nová země je víc než místo nikdy nekončících dětinských radovánek, víc než jakýsi náboženský Disneyland. Věčný život není pro nás lidi až tak přitažlivý. Někteří nedokážou snést ani délku svého života zde na zemi. Bolest, utrpení, bída a různé deprivace by z takového života udělaly nekonečné trápení.
To, co dává věčnému životu hodnotu, jsou jeho vlastnosti založené na vztahu s Bohem. Podstatou věčného života není především jeho nekonečná délka, ale jeho nová hloubka.
V Bibli jsou zaznamenána slova Ježíše Krista, kdy se zmiňuje o věčném životě. Co řekl?
Kdo věří v Syna, má život věčný.(Jan 3,36)
Všimněte si, že věčný život není něco, co člověk získá v budoucnosti, ale co má již dnes, pokud důvěřuje Ježíši. Neznamená to, že nemůže zemřít, ale i když zde na zemi zemře, může mít jistotu, že bude vzkříšen k věčnému životu.
Co o Nové zemi říká Bible? Ježíšův učedník Jan, který jako jediný z dvanácti nebyl popraven pro víru, ale byl poslán do vyhnanství na ostrov Patmos v Egejském moři, měl od Boha vidění. To co viděl, zapsal a my to můžeme číst v poslední knize Bible, která nese název Zjevení. Co viděl?
A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo.(Zjevení 21,1-4)
To, že Jan neviděl na Nové zemi moře, neznamená, že tam nemohou být rozlehlé vodní plochy. Avšak moře, oceány, jak je známe dnes, kdy sedmdesát procent povrchu celé planety je samá voda, tam nebudou. Jan byl uvězněn na ostrově Patmos a ať se podíval jakýmkoli směrem, všude viděl jen vodu. Dělila jej od svobody, od jeho přátel. Na Nové zemi nebude nic, co by nás oddělovalo od těch, které máme rádi.
V čem bude Nová země nová?
Už na ní nepotečou slzy smutku. Proč? Protože nebude smrt ani žal ani nářek ani bolest. Tak to napsal Jan. Nedokážeme si to vůbec představit. Žijeme v tom stále. A i když nám to vadí, zvykli jsme si. Snažíme se smířit s tím, že všechno je konečné a že bolest k životu patří.
Nová země, kterou Bůh stvoří, bude jedinečná. Proč už nebude zlo? Protože my lidé budeme jiní, proměnění. Tu konečnou změnu s námi udělá Bůh. On ji započal už v tomto našem životě. Pokud s ním trávíme čas při rozhovorech (modlitbě), čteme Bibli, přemýšlíme nad tím, co poznáváme, a snažíme se podle toho žít, stáváme se mu podobnějšími. Až si uvědomíme, v čem jsme žili zde na této zemi, nikdy nebudeme chtít opakovat stejnou chybu, jakou na počátku dějin udělali Adam s Evou. Na Nové zemi bude Bůh s námi, a to je záruka, že vše bude dobré a dokonalé.
Dostal jsem otázku, zda ta Nová země bude tato, na které nyní žijeme, anebo úplně jiná. Z textu Bible vyplývá, že Novou zemí bude naše současná planeta, ale naprosto obnovená. Nic zde nebude připomínat hříšnou minulost. Vyčerpané přírodní zdroje, zničené deštné pralesy, kontaminovaná voda a znečištěné ovzduší, vše bude nové.
Bible začíná popisem původního ráje a končí výhledem na nový ráj, Novou zemi. Stručné dějiny, jak je tato kniha popisuje, lze znázornit takto:
- Stvoření a ráj
- Vpád zla a selhání člověka
- Boží plán záchrany a narození Ježíše Krista
- Druhý příchod Krista a konec zla
- Nový ráj
Je to vlastně cesta z ráje do ráje. Dnes se nacházíme v závěrečné fázi.
Když jsem byl malý kluk a slýchal hovořit některé lidi o Nové zemi, pak jsem měl obavy, že už nebudeme lidé, ale nějací nehmotní duchové. Vše, co mi přináší radost na této zemi, ztratím a mým věčným údělem bude žít někde ve zlatém městě. Děsivá představa! Kdo by se na něco takového těšil? Teprve, když jsem začal sám poznávat, o čem je křesťanství, porozuměl textům Bible a hlavně zjistil, jaký je Bůh, ulevilo se mi. Pochopil jsem, že zase budeme lidmi a život, který nás čeká, nám bude přinášet neuvěřitelnou radost. Na Nové zemi budou zachránění lidé od počátku dějin až do druhého příchodu Ježíše Krista. Budeme žít zcela konkrétní životy naplněné láskou, v harmonii s přírodou, lidmi i Bohem.
V Bibli je jedno zajímavé místo, které popisuje událost po vzkříšení Ježíše. Učedníci prožili zklamání. Ten, v kterého skládali naděje, byl popraven. Tu přišli někteří se zprávou, že Ježíš byl vzkříšen a že se s ním setkali. Nemohli tomu uvěřit. A když o tom diskutovali, stál Ježíš najednou uprostřed nich. Vyděsili se!
Zděsili se a byli plni strachu, poněvadž se domnívali, že vidí ducha.
Řekl jim: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí na mysl? Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ To řekl a ukázal jim ruce a nohy. Když tomu pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a pojedl před nimi. (Lukáš 24,37-43)
Ježíš, který byl vzkříšen, se nestal nehmotným duchem. Učedníci se jej mohli dotýkat a dokonce s nimi jedl. Byl z masa a kostí. Pak odešli až k Betanii a jakoby pro něho přestaly platit fyzikální zákony, byl nesen do nebe: Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha. (Lukáš 24,50-53)
Jan jako očitý svědek těchto událostí napsal:
Milovaní, nyní jsme děti Boží; a ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme však, až se zjeví, že mu budeme podobni, protože ho spatříme takového, jaký jest.(1. list Janův 3,2)
Budeme mu podobní. Byli jsme stvořeni jako lidé a jako lidé zůstaneme po celou věčnost. Náš mozek, který dnes využíváme jen z několika málo procent, budeme schopni používat plně. Čekají nás neuvěřitelné objevy. Celý vesmír, který je pro nás dnes velkou záhadou, se stane „knihou“, ve které budeme schopni číst. Dnes se můžeme ptát: Je život na jiných planetách? Pokud ano, kdo tam žije? Jaká je historie vesmíru a co bylo před vznikem naší země? Tyto otázky budou jednou rozluštěny. Poznávání ale neskončí. Bůh je nejen nekonečný v existenci, ale také jej nejde rozumově obsáhnout. Budeme jej poznávat celou věčnost a nikdy nebudeme u konce.
Zachrání se tedy tento svět? Ano. Nebude to ale ani lidskou snahou, ani vědeckým pokrokem. Bůh obnoví tuto Zemi a vrátí na ni všechny ty, kteří zde žili od Adama až do konce dějin a důvěřovali mu navzdory trápení a slzám. Můžeš na ni být i ty. Ten, který ji obnoví, počítá i s tebou.